Strojírenství kombinované

Charakteristika školního vzdělávacího programu

Identifikační údaje

Název ŠVP: Strojírenství

Kód a název oboru vzdělání: 23 – 41 – M / 01 STROJÍRENSTVÍ

Zaměření: Počítačové technologie

Obnovitelné zdroje energie

Délka a forma studia: pětileté dálkové studium

Stupeň vzdělání: střední vzdělání s maturitní zkouškou

Datum platnosti ŠVP: od 1. září 2009

Nezbytné podmínky pro přijetí ke studiu

Splnění povinné školní docházky nebo úspěšné ukončení základního vzdělání před splněním povinné školní docházky. Splnění podmínek přijímacího řízení. Splnění podmínek zdravotní způsobilosti uchazečů o studium.

Zdravotní způsobilost

Požadavky na fyzické a duševní vlastnosti uchazeče o studium budou podmíněny jeho volbou orientace na daný obor techniky. Zdravotní způsobilost potvrdí s konečnou platností lékař.

Celkové pojetí vzdělávání v daném oboru

Vzdělávání dospělých začíná být v současné době stále více ovlivňováno koncepcí celoživotního učení, která představuje zásadní změnu v pojetí celého vzdělávacího systému. Celoživotní učení se stále více stává nedílnou součástí způsobu života člověka. Systém celoživotního učení, který se postupně začíná vytvářet a realizovat, umožní plynulé přechody, kooperaci a popřípadě i překrývání mezi oblastmi zahrnujícími vzdělávání, zaměstnání, resp. podnikání, mezi formálním, neformálním a informálním učením.
Dlouhodoběji očekávané změny v odvětvové struktuře naší ekonomiky se začínají projevovat právě v požadavcích na celkově vyšší úroveň kvalifikovanosti dospělých. Důraz se především klade na kvalifikace obecnější, oborově nespecifické povahy, jako jsou např. znalosti a dovednosti z oblasti informačních technologií, ovládání cizích jazyků, komunikativní kompetence, kompetence učit se, spolupracovat s druhými, pracovat v týmu apod. Jen spolu s tímto společným základem jsou uplatnitelné kvalifikace oborově specifické, které jsou mnohem více závislé na situaci na trhu práce i na vývoji nových materiálů a technologických procesů. U obojího druhu kvalifikací je zapotřebí stále více počítat s jejich změnami v průběhu produktivního života jednotlivce.
Koncepce rámcových vzdělávacích programů ve stávající podobě je zaměřena především na děti a mladistvé, a to zejména z hlediska obecných cílů vzdělávání. Denní forma studia je pro dospělé přitom vhodná pouze výjimečně. Dospělí musí pro své vzdělávání využívat jiné možnosti a formy vzdělávání – večerní, dálkové, individuální a formy spojené s možnostmi informačních a komunikačních technologií (např. distanční vzdělávání). Právě informační a komunikační technologie mohou sehrát ve vzdělávání dospělých významnou roli.

Při koncipování vzdělávání dospělých je třeba zohlednit i specifické rysy této kategorie žáků:

a) Specifika funkcí a cílů vzdělávání dospělých
Vzdělávání dospělých plní nejen funkci kvalifikační, kdy jde o vzdělávání určené k dodatečnému získání prvotní kvalifikace, či o zvyšování kvalifikační úrovně v oboru, případně k úplné změně kvalifikace (rekvalifikace) dříve získané, ale také funkci inovační nebo specializační. Vede také k získání stupně vzdělání potřebného pro přístup k dalšímu vzdělávání na vyšší úrovni.

b) Situační specifika vzdělávání dospělých
Situační specifika jsou spjatá jak s rodinným, tak s pracovním a společenským životem dospělých. Vznikající vzdělávací programy musí tudíž citlivě reagovat na obecnou situaci dospělých a jejich individuální vzdělávací potřeby, a to jak z hlediska obsahu vzdělávání, tak i z hlediska odpovídajících metod výuky, kontroly studia apod. V obsahu vzdělávání je především třeba zvažovat vhodnost celé řady všeobecně vzdělávacích obsahů, které jsou často mechanicky převzaty z programů počátečního vzdělávání, a tudíž neodpovídají znalostem ani životním zkušenostem dospělých. Podobně pokud jde například o hodnocení výsledků studia; i zde je zapotřebí větší individualizace, a to umožněním individuálního tempa učení nebo individualizací závěrečného hodnocení dospělých žáků.

c) Osobnostní specifika dospělých a jejich vliv na výuku
Situační specifika vzdělávajících se dospělých do jisté míry korespondují s problematikou jejich specifik osobnostních. Obecně lze k osobnosti dospělých žáků říci, že zpravidla bývají zralejší, celkově zkušenější, a proto také cílevědomější a spolehlivější než děti nebo mladiství. Naproti tomu bývají často citlivější na případné studijní neúspěchy či selhání ve zkouškových situacích. Z obojího důvodu u nich obecně pozorujeme vyšší samostatnost a vycházíme z ní i při vymezení partnerských rolí učícího se a učitele, kdy učitel působí především jako konzultant a rádce při samostatné práci.
Základním rysem učitele dospělých by měl být taktní zájem o žáky spojený se snahou pochopit jejich těžkosti a zábrany související s výukou nebo učením. Podmínkou jeho práce je úcta k dospělému žáku při respektování jeho osobnosti, zájmů, schopností, ale i jeho vlastních představ o sobě samém. S žákem jej spojuje společný učební cíl, který je realizován výhradně na základě jejich partnerství a spolupráce. Učitel tomu musí přizpůsobovat svou roli ve třídě i postupy práce při vyučování. Nemusí pak vadit ani vyšší věkový rozdíl mezi mladším učitelem a žákem, který ale musí být zároveň podložen empatií a pedagogickým taktem učitele. U dospělých v pozdějším aktivním věku je třeba nezřídka také počítat s fyziologickým zhoršením zraku či sluchu a preventivně tomu přizpůsobit všechny relevantní podmínky výuky (volba učebny, její uspořádání z hlediska moderních forem výuky, materiálně-technické vybavení pro potřeby výuky a samostudia atd.).
Základním didaktickým principem, který by se měl naučit respektovat každý vyučující, je oprostit se od snahy dospělého žáka vychovávat a formovat, neboť každý dospělý se vzdělává sám. V pedagogické praxi jsou nejvýznamnější ty principy, které by měly mít vliv na konkrétní výuku, tj. na vyučování na straně učitele a učení se na straně žáka. Nejčastěji jsou zmiňovány principy vědeckosti, spojování teorie s praxí, participativnosti, soustavnosti, přiměřenosti, individuálního přístupu, názornosti a trvanlivosti.
Pokud jde o didaktické metody, ty se uplatňují za konkrétních učebních podmínek a jsou úzce spojeny s naplňováním vzdělávacích cílů a s obsahem vzdělávání. Neexistuje optimální didaktická metoda, každá má svoje výhody a nevýhody, silné nebo slabé stránky. Oblast vzdělávání dospělých by měla být průnikem klasických školských metod a vhodně zvolených metod jiných, které byly vyvinuty především pro další profesní vzdělávání. Významný podíl zde má samostudium žáků, proto by ve výuce měla být věnována náležitá pozornost metodám učení se. Významným prostředkem ve vzdělávání dospělých budou prostředky informačních a komunikačních technologií, které umožňují žákům získávat informace pro samostudium a pro průběžnou komunikaci žáka se školou z domácího prostředí.

d) Specifika vzdělávání dospělých
Jedním z takovýchto prvků, kde má vzdělávání dospělých svá specifika, jsou klíčové kompetence. Zatímco děti a mladiství si v průběhu vzdělávacího procesu vědomosti, dovednosti a postoje odpovídající klíčovým kompetencím teprve vytvářejí, u dospělých, díky jejich životním a profesním zkušenostem, by měla být valná část z nich odpovídajícím způsobem již utvořena. ŠVP je tedy zaměřeno na ty z nich, kde tomu tak doposud není, popřípadě je funkčně rozvíjet, jak to vyžaduje výkon povolání nebo pracovní pozice, pro které se připravují.

Poněkud jiná situace je u průřezových témat. I když tato témata mají výrazně formativní charakter, ani ona by neměla být ve vzdělávání dospělých zcela opomenuta, především témata Člověk a životní prostředí a Informační a komunikační technologie. Ve školním vzdělávacím programu budou průřezová témata zohledněna v rámci konkrétních vyučovacích předmětů tak, aby odpovídala věku a zkušenostem dospělých a zprostředkovávala jim nové a aktuální poznatky. Bude vždy záležet na odhadu, resp. empatii příslušného vyučujícího, aby dospělé vhodným a odpovídajícím způsobem seznámil s těmi poznatky, které jsou pro ně nové, a tedy významné.
Požadavky na cíle a obsah vzdělávání stanovené v rámcovém vzdělávacím programu byly závazným východiskem i pro tvorbu školního vzdělávacího programu pro vzdělávání dospělých. Vedení školy zvažuje do budoucna zpracování samostatného ŠVP pro dálkovou formu studia. V současnosti jsou pouze uvedeny počty konzultačních hodin u jednotlivých modulů předmětů. Modulový přístup umožňuje individualizaci vzdělávání, a je proto vhodný právě v oblasti celoživotního učení dospělých.
Rámcový vzdělávací program v části vymezující odborné kompetence absolventa, požadované výsledky odborného vzdělávání a příslušný obsah byl východiskem pro dálkovou formu vzdělávání.

Organizace výuky

Délka a forma vzdělávání
Tento obor vzdělání lze realizovat v těchto formách vzdělávání:
− 4 roky v denní formě vzdělávání
− 1–2 roky v denní formě vzdělávání ve zkráceném studiu pro absolventy oborů vzdělání ukončených maturitní zkouškou
Večerní, dálkové nebo kombinované vzdělávání je nejvýše o 1 rok delší než vzdělávání v denní formě.

Dosažený stupeň vzdělání
− střední vzdělání s maturitní zkouškou

Výchovně vzdělávací proces je organizován formou pětiletého dálkového studia dle zákona č. 561/2004 sb. (školský zákon).
Výchovně vzdělávací proces je plánován na 205-220 konzultačních hodin za rok.
Odborná část oboru strojírenství je rozdělena do tří odborných celků, které zahrnují konkrétní vyučovací předměty tak, aby dospělí žáci mohli získat absolvováním těchto předmětů požadované odborné kompetence. Jednotlivé odborné předměty jsou sloučeny do odborných celků tak, aby svým obsahem zahrnuly předepsané učivo těchto celků.
Pro osvojení si praktických dovedností žákem je v praktických předmětech praxe a počítačové aplikace zahrnuta část učiva odborných celků strojírenská technologie. Učivo je v těchto předmětech rozděleno do oddělených tematických celků. V pátém ročníku zahrnuje předmět praxe samostatný projekt dospělého žáka, žák jej realizuje u sociálních partnerů školy, u firem, se kterými naváže sám kontakt nebo pod vedením vyučujících na tématech zadaných školou.
V průběhu studia je dále realizována odborná praxe v minimálním rozsahu 25 hodin konzultačních za rok, a to tímto způsobem:
- ve 2., 3. a 4. ročníku je zařazena praxe (5 hodin konzultačních za rok) v reálných pracovních podmínkách
- v 5. ročníku je zařazena praxe (10 hodin konzultačních za rok)

Výstupem je realizace, případně i prezentace zadání. Získané kompetence žák uplatní při tvorbě a obhajobě praktické maturitní zkoušky.
Výuka ve škole je realizována v běžných i odborných učebnách. Je řízena rozvrhem, který je sestaven tak, aby respektoval specifika jednotlivých předmětů a metody výuky (spojování hodin) a umožnil profilaci žáků volbou seminářů.

2.1.6 Hodnocení dospělých žáků a diagnostika

Hodnocení výsledků vzdělávání žáků se řídí zákonem č. 561 (školský zákon). Konkrétní podmínky jsou stanoveny Zásadami pro hodnocení vzdělávání žáků (klasifikační řád), které jsou nedílnou součásti Školního řádu školy.
Konkretizace hlavních zásad hodnocení a klasifikace žáků v jednotlivých předmětech je součástí učebních plánů daných předmětů ve ŠVP.
Školní klasifikační řád a tyto hlavní zásady hodnocení žáků v jednotlivých předmětech jsou závazným rámcem pro vytvoření zcela konkrétních podmínek hodnocení a klasifikace žáků. Každý vyučující daného předmětu na začátku školního roku zapracuje do svého učebního plánu (schvaluje ředitel školy) podmínky klasifikace. Uvede, v jakém termínu a jakým způsobem bude hodnotit např. ročníkové práce, projekty, laboratorní práce, prezentační práce, atd. Upřesní způsoby hodnocení klíčových kompetencí a činností souvisejících s realizací průřezových témat. Bude-li vyučující při klasifikaci užívat jiného hodnocení než známkou, zapracuje toto rovněž do podmínek hodnocení žáků. S těmito podmínkami budou dospělí žáci na začátku školního roku prokazatelně seznámeni.
Důraz je kladen na to, aby podmínky byly motivační, v co největší míře obsahovaly možnosti sebehodnocení a sebeposuzování, kolektivního hodnocení, individuálního přístupu, aby podporovaly talentové žáky.
Pro zajištění objektivizace hodnocení budou prověřeny znalosti žáků srovnávacími testy.

Způsob ukončení vzdělávání a potvrzení dosaženého vzdělání

Vzdělávání je ukončeno maturitní zkouškou. Dokladem o dosažení středního vzdělání je vysvědčení o maturitní zkoušce. Obsah a organizace maturitní zkoušky se řídí školským zákonem a vyhláškou o ukončování studia v platných zněních.

Ředitel školy stanovuje pro tuto základní verzi ŠVP následující
pravidla pro průběh maturitní zkoušky:

1) Společná část maturitní zkoušky se řídí platnými předpisy a právními normami MŠMT. V případě 3. povinné zkoušky ředitel školy volbu neomezuje. Žák má na výběr matematiku, občanský a společenskovědní základ a informatiku, vždy v základní a vyšší verzi.

2) Profilová část se skládá ze tří povinných zkoušek, a to:
I) blok předmětů stavba a provoz strojů
II) blok předmětů strojírenská technologie
II) praktická zkouška s obhajobou z bloku předmětů projektování a konstruování

Nepovinnou profilovou zkoušku je možno vybírat z nabídky: blok ekonomika a základy podnikání nebo blok automatizace a elektrotechnika.

Podrobnosti budou stanoveny prováděcími směrnicemi ředitele školy tak, aby s nimi byli žáci seznámeni nejpozději při zahájení studia posledního ročníku.
Podle ŠVP budou žáci skládat maturitní zkoušku nejdříve v roce 2014. Do té doby má škola dostatek prostoru pro to, aby na základě zkušeností z jiných škol připravila průběh maturitní zkoušky do všech podrobností.

Profil absolventa

Popis uplatnění absolventa v praxi

Absolventi příslušného vzdělávacího programu se uplatní zejména ve středních technickohospodářských funkcích v odvětví strojírenství i v příbuzných technických oborech, při zajišťování konstrukční a technologické stránky výrobního procesu, v provozu, v údržbě a provozu strojů a zařízení, obchodně-technických službách, marketingu apod.
Příklady pracovních pozic, které mohou absolventi v praxi vykonávat: konstruktér, technolog, programátor NC strojů, mistr, plánovač a další.

Popis očekávaných výsledků vzdělání absolventa – Kompetence absolventa

a) obecné kompetence

Vzdělání směřuje k tomu, aby absolventi:

dodržovali obecné a pro obor specifické zásady bezpečnosti práce, ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární prevence
dodržovali obecné a pro obor specifické zásady ochrany životního prostředí
dodržovali principy efektivního ekonomického a ekologického provozu
řešili samostatně, pohotově a zodpovědně úkoly na svěřeném pracovišti a pracovali podle stanovených technologických postupů
uměli pracovat v týmu, upevňovali interpersonální vztahy a adekvátně jednali s lidmi
využívali prostředků informačních a komunikačních technologií v pracovním i v osobním životě
pracovali s informacemi a informačními zdroji
využívali cizí jazyk v odborné i osobní komunikaci na úrovni úplného středního odborného vzdělání
pracovali v souladu s platnou legislativou a platnými normami a standardy v daném oboru
řídili, organizovali a kontrolovali činnost a výsledky pracovního týmu

b) odborné kompetence

Absolvent:

− ovládá a používá odbornou terminologii

− efektivně rozhoduje a organizuje technologické, provozní a jiné pracovní procesy

− zobrazuje tvary strojních součástí a zhotovuje technické výkresy

− konstruuje jednotlivé strojní součásti, funkční podsestavy a výkresy sestavení s rozpiskami

− používá programy a pro počítačovou podporu projekčních prací a konstrukce

− volí vhodný materiál a jeho tepelné nebo chemicko-tepelné zpracování

− navrhuje způsoby přeměny polotovaru ve výrobek a strojní zařízení, nástroje a přípravky pomocí nichž se tato přeměna uskutečňuje

− vyhotovuje jednoduchý technologický postup na výrobu strojní součásti s respektováním ekonomických, ekologických a bezpečnostních hledisek

− aplikuje hlavní strojírenské technologie používané ve výrobě

− používá metody kontroly a řízení jakosti a spolehlivosti výrobků

− pracuje s měřidly a přístrojovou technikou při technických měřeních a kontrole jakosti výrobků

− aplikuje základní zákony statiky, pružnosti a pevnosti, hydromechaniky a termomechaniky v praxi

− využívá znalostí o vlivu provozních zatížení na pevnost strojních součástí a na změnu jejich tvaru (deformace)

− používá poznatků z elektrotechniky a elektroniky včetně znalostí základních měřících metod a technik a dovede je aplikovat

c) další výsledky vzdělávání – okruhy pracovních činností

Konstrukční příprava výroby s podporou výpočetní techniky

− uplatňování zásad technického kreslení

− vyhotovení dvourozměrného výkresu výrobní součásti a celku klasicky a pomocí PC

− vyhotovení rozpisky na výkrese a odděleného kusovníku – seznam vyráběných součástí a nakupovaného materiálu s využitím klíčových slov pro počítačové zpracování pro technologii, nákup, řízení výroby, prodej

− provádění výpočtů pevnosti a tuhosti

− modelování součásti a celku trojrozměrně

− sestavování návodu k používání výrobku

Technologická příprava výroby s podporou výpočetní techniky

− vyhotovení technologických postupů výroby součástí a celků po jednotlivých profesích a operacích

− stanovení normy spotřeby času přípravného a kusového na výrobu součásti a celku

− stanovování číselných parametrů pro operaci na stroji pro zhotovení součásti nebo data do programu číslově řízeného stroje pro operace pro zhotovení součástí

− vypracovávání technologických postupů z hlediska bezpečnosti, jakosti a ekologie práce

Řízení výroby

− vedení kolektivu spolupracovníků – rozdělení a kontrola úkolů, vedení porady, zápisy z jednání

− zajišťování procesu trvalé optimalizace výroby s ohledem na velikost série, nákladů a výrobní možnosti

Řízení jakosti a spolehlivosti výrobků

− kontrolování a zkoušení součástí a funkčních celků dle výkresu – kontrola rozměrová, tvarová, drsnosti, fyzikální, funkční, parametrická, spolehlivosti

− systém managementu jakosti dle ČSN ISO EN 9001 a systém managementu ekologie dle
ČSN EN ISO 14001

Údržba a provoz strojů a zařízení

− provádění preventivních prohlídek, oprav a revizí strojů a zařízení

− realizace návrhů na vylepšení, případně modernizaci stávajícího výrobně technického vybavení strojírenských provozů

− zajištění ekologie výběru, provozu a likvidace nástrojů, strojů a zařízení, provozních médií

Rozvoj a výzkum

− marketing – průzkum vlastností nového výrobku

− výzkum a vývoj výrobku po konstrukční stránce

− rozvoj technologických metod a výrobního zařízení

Technická normalizace a technické a právní informace

− používání technických norem ČSN, EN, ISO, IEC

− posuzování výrobní základny a zpracování návrhů na její zlepšení, na snížení pracnosti a materiálových nákladů

− vyhodnocování plnění výkonových norem

− využívání různých informačních zdrojů jako je internet, časopisy, knihy, sbírky zákonů, vyhlášek a nařízení vlády a směrnic EU

− výběr a zprostředkování přenosu těchto informací do příslušných útvarů

Zaměření – počítačové technologie

Konkretizovaný učební plán

Název ŠVP: Strojírenství

Kód a název oboru vzdělání: 23 – 41 – M / 01 STROJÍRENSTVÍ

Délka a forma studia: pětileté dálkové studium

Stupeň vzdělání: střední vzdělání s maturitní zkouškou

_Datum_{platnosti ŠVP: od}_{1. září 2009}

Kategorie a názvy vyučovacích předmětů	Zkratka	Počet konzultačních hodin v ročníku
Kategorie a názvy vyučovacích předmětů		1. ročník	2. ročník	3. ročník	4. ročník	5. ročník	celkem
Všeobecně vzdělávací předměty		125	120	90	100	90	525
Českýjazyk a literatura	CJL	20	20	20	20	20	100
Cizí jazyk	CIJ	20	20	20	30	30	120
Dějepis	DEJ	20	-	-	-	-	20
Občanská nauka	OBN	15	10	-	-	-	25
Matematika	MAT	25	25	20	20	20	110
Fyzika	FYZ	15	10	10	-	-	35
Chemie	CHE	-	10	-	-	-	10
Základy ekologie	ZEK	-	5	-	-	-	5
Ekonomika	EKO	-	10	10	20	-	40
Základy podnikání	ZAP	-	-	10	10	20	40
Informační a komunikační technologie	ICT	10	10	-	-	-	20
Předměty specializace		80	100	120	110	120	530
Technické kreslení	TEK	20	15	10	-	-	45
Mechanika	MEC	10	10	10	10	20	60
Počítačové aplikace a multimédia	POA	-	20	20	20	20	80
Strojírenská technologie	STT	30	20	20	20	20	110
Základyelektrotechniky a automatizace	ZEA	-	-	15	15	10	40
Počítačové konstruování	CAD	-	10	10	10	10	40
Stavba a provoz strojů	SPS	20	20	20	20	20	100
Konstrukční cvičení	KOC	-	-	10	10	10	30
Praxe	PRA	-	5	5	5	10	25
Celkem:		205	220	210	210	210	1055

Poznámky k učebnímu plánu

−Názvy předmětů jsou pracovní, mohou doznat změny.

−Předměty český jazyk a literatura a estetické vzdělávání lze sloučit v jeden předmět při zachování obsahu a proporce hodin.

−Ve výuce cizího jazyka pokračuje obvykle žák ve studiu cizího jazyka, kterému se učil na základní škole (ANJ, NEJ).

−Výuka cizích jazyků probíhá ve skupinách.

− Předmět praxe probíhá odlišně od denního studia:

ve 2.- 4. ročníku se žáci účastní po dobu 5 vyučovacích hodin v jednom dni praxe v některém s partnerských podniků školy
v 5. ročníku po dobu 5 vyučovacích hodin ve dvou dnech

Zaměření – obnovitelné zdroje energie