Provozní technika

Charakteristika školního vzdělávacího programu

Identifikační údaje

 

Název ŠVP: Provozní technika

 

Kód a název oboru vzdělání: 23 – 43 – L / 51 PROVOZNÍ TECHNIKA

 

Délka a forma studia: tříleté dálkové studium

 

Stupeň vzdělání: střední vzdělání s maturitní zkouškou

 

Datum platnosti ŠVP: od 1. září 2011

Nezbytné podmínky pro přijetí ke studiu

Přijímání ke vzdělávání se řídí zákonem č. 561/2004 Sb. – § 83 dále § 16, 20, 63, 70
Splnění podmínek zdravotní způsobilosti uchazečů o vzdělávání v daném oboru vzdělání.

Zdravotní způsobilost

Požadavky na fyzické a duševní vlastnosti uchazeče o studium budou podmíněny jeho volbou orientace na daný obor techniky. Zdravotní způsobilost potvrdí s konečnou platností lékař.

Obecné podmínky

Celkové pojetí vzdělávání v daném oboru

Vzdělávání dospělých začíná být v současné době stále více ovlivňováno koncepcí celoživotního učení, která představuje zásadní změnu v pojetí celého vzdělávacího systému. Celoživotní učení se stále více stává nedílnou součástí způsobu života člověka. Systém celoživotního učení, který se postupně začíná vytvářet a realizovat, umožní plynulé přechody, kooperaci a popřípadě i překrývání mezi oblastmi zahrnujícími vzdělávání, zaměstnání, resp. podnikání, mezi formálním, neformálním a informálním učením.
Dlouhodoběji očekávané změny v odvětvové struktuře naší ekonomiky se začínají projevovat právě v požadavcích na celkově vyšší úroveň kvalifikovanosti dospělých. Důraz se především klade na kvalifikace obecnější, oborově nespecifické povahy, jako jsou např. znalosti a dovednosti z oblasti informačních technologií, ovládání cizích jazyků, komunikativní kompetence, kompetence učit se, spolupracovat s druhými, pracovat v týmu apod. Jen spolu s tímto společným základem jsou uplatnitelné kvalifikace oborově specifické, které jsou mnohem více závislé na situaci na trhu práce i na vývoji nových materiálů a technologických procesů. U obojího druhu kvalifikací je zapotřebí stále více počítat s jejich změnami v průběhu produktivního života jednotlivce.
Koncepce rámcových vzdělávacích programů ve stávající podobě je zaměřena především na děti a mladistvé, a to zejména z hlediska obecných cílů vzdělávání. Denní forma studia je pro dospělé přitom vhodná pouze výjimečně. Dospělí musí pro své vzdělávání využívat jiné možnosti a formy vzdělávání – večerní, dálkové, individuální a formy spojené s možnostmi informačních a komunikačních technologií (např. distanční vzdělávání). Právě informační a komunikační technologie mohou sehrát ve vzdělávání dospělých významnou roli.

Při koncipování vzdělávání dospělých je třeba zohlednit i specifické rysy této kategorie žáků:

a) Specifika funkcí a cílů vzdělávání dospělých
Vzdělávání dospělých plní nejen funkci kvalifikační, kdy jde o vzdělávání určené k dodatečnému získání prvotní kvalifikace, či o zvyšování kvalifikační úrovně v oboru, případně k úplné změně kvalifikace (rekvalifikace) již dříve získané, ale také funkci inovační nebo specializační. Vede také k získání stupně vzdělání potřebného pro přístup k dalšímu vzdělávání na vyšší úrovni.

b) Situační specifika vzdělávání dospělých
Situační specifika jsou spjatá jak s rodinným, tak s pracovním a společenským životem dospělých. Vznikající vzdělávací programy musí tudíž citlivě reagovat na obecnou situaci dospělých a jejich individuální vzdělávací potřeby, a to jak z hlediska obsahu vzdělávání, tak i z hlediska odpovídajících metod výuky, kontroly studia apod. V obsahu vzdělávání je především třeba zvažovat vhodnost celé řady všeobecně vzdělávacích obsahů, které jsou často mechanicky převzaty z programů počátečního vzdělávání, a tudíž neodpovídají znalostem ani životním zkušenostem dospělých. Podobně pokud jde například o hodnocení výsledků studia; i zde je zapotřebí větší individualizace, a to umožněním individuálního tempa učení nebo individualizací závěrečného hodnocení dospělých žáků.

c) Osobnostní specifika dospělých a jejich vliv na výuku
Situační specifika vzdělávajících se dospělých do jisté míry korespondují s problematikou jejich specifik osobnostních. Obecně lze k osobnosti dospělých žáků říci, že zpravidla bývají zralejší, celkově zkušenější, a proto také cílevědomější a spolehlivější než děti nebo mladiství. Naproti tomu bývají často citlivější na případné studijní neúspěchy či selhání ve zkouškových situacích. Z obojího důvodu u nich obecně pozorujeme vyšší samostatnost a vycházíme z ní i při vymezení partnerských rolí učícího se a učitele, kdy učitel působí především jako konzultant a rádce při samostatné práci.
Základním rysem učitele dospělých by měl být taktní zájem o žáky spojený se snahou pochopit jejich těžkosti a zábrany související s výukou nebo učením. Podmínkou jeho práce je úcta k dospělému žáku při respektování jeho osobnosti, zájmů, schopností, ale i jeho vlastních představ o sobě samém. S žákem jej spojuje společný učební cíl, který je realizován výhradně na základě jejich partnerství a spolupráce. Učitel tomu musí přizpůsobovat svou roli ve třídě i postupy práce při vyučování. Nemusí pak vadit ani vyšší věkový rozdíl mezi mladším učitelem a žákem, který ale musí být zároveň podložen empatií a pedagogickým taktem učitele. U dospělých v pozdějším aktivním věku je třeba nezřídka také počítat s fyziologickým zhoršením zraku či sluchu a preventivně tomu přizpůsobit všechny relevantní podmínky výuky (volba učebny, její uspořádání z hlediska moderních forem výuky, materiálně-technické vybavení pro potřeby výuky a samostudia atd.).
Základním didaktickým principem, který by se měl naučit respektovat každý vyučující, je oprostit se od snahy dospělého žáka vychovávat a formovat, neboť každý dospělý se vzdělává sám. V pedagogické praxi jsou nejvýznamnější ty principy, které by měly mít vliv na konkrétní výuku, tj. na vyučování na straně učitele a učení se na straně žáka. Nejčastěji jsou zmiňovány principy vědeckosti, spojování teorie s praxí, participativnosti, soustavnosti, přiměřenosti, individuálního přístupu, názornosti a trvanlivosti.
Pokud jde o didaktické metody, ty se uplatňují za konkrétních učebních podmínek a jsou úzce spojeny s naplňováním vzdělávacích cílů a s obsahem vzdělávání. Neexistuje optimální didaktická metoda, každá má svoje výhody a nevýhody, silné nebo slabé stránky. Oblast vzdělávání dospělých by měla být průnikem klasických školských metod a vhodně zvolených metod jiných, které byly vyvinuty především pro další profesní vzdělávání. Významný podíl zde má samostudium žáků, proto by ve výuce měla být věnována náležitá pozornost metodám učení se. Významným prostředkem ve vzdělávání dospělých budou prostředky informačních a komunikačních technologií, které umožňují žákům získávat informace pro samostudium a pro průběžnou komunikaci žáka se školou z domácího prostředí.

d) Specifika vzdělávání dospělých
Jedním z takovýchto prvků, kde má vzdělávání dospělých svá specifika, jsou klíčové kompetence. Zatímco děti a mladiství si v průběhu vzdělávacího procesu vědomosti, dovednosti a postoje odpovídající klíčovým kompetencím teprve vytvářejí, u dospělých, díky jejich životním a profesním zkušenostem, by měla být valná část z nich odpovídajícím způsobem již utvořena. ŠVP je tedy zaměřeno na ty z nich, kde tomu tak doposud není, popřípadě je funkčně rozvíjet, jak to vyžaduje výkon povolání nebo pracovní pozice, pro které se připravují.

Poněkud jiná situace je u průřezových témat. I když tato témata mají výrazně formativní charakter, ani ona by neměla být ve vzdělávání dospělých zcela opomenuta, především témata Člověk a životní prostředí a Informační a komunikační technologie. Ve školním vzdělávacím programu budou průřezová témata zohledněna v rámci konkrétních vyučovacích předmětů tak, aby odpovídala věku a zkušenostem dospělých a zprostředkovávala jim nové a aktuální poznatky. Bude vždy záležet na odhadu, resp. empatii příslušného vyučujícího, aby dospělé vhodným a odpovídajícím způsobem seznámil s těmi poznatky, které jsou pro ně nové, a tedy významné.
Požadavky na cíle a obsah vzdělávání stanovené v rámcovém vzdělávacím programu byly závazným východiskem i pro tvorbu školního vzdělávacího programu pro vzdělávání dospělých. Vedení školy zvažuje do budoucna zpracování samostatného ŠVP pro dálkovou formu studia. V současnosti jsou pouze uvedeny počty konzultačních hodin u jednotlivých modulů předmětů. Modulový přístup umožňuje individualizaci vzdělávání, a je proto vhodný právě v oblasti celoživotního učení dospělých.
Rámcový vzdělávací program v části vymezující odborné kompetence absolventa, požadované výsledky odborného vzdělávání a příslušný obsah byl východiskem pro dálkovou formu vzdělávání.

 

Organizace výuky

Výchovně vzdělávací proces je organizován formou tříletého dálkového studia dle zákona č. 561/2004 sb. (školský zákon).
Výchovně vzdělávací proces je plánován na 200 – 220 hodin konzultačních za rok.
Odborná část oboru provozní technika je soustředěna do odborného celku strojírenská technologie, který zahrnuje konkrétní vyučovací předměty tak, aby dospělí žáci mohli získat absolvováním těchto předmětů požadované odborné kompetence. Jednotlivé odborné předměty jsou sloučeny do odborných celků tak, aby svým obsahem zahrnuly předepsané učivo těchto celků.
Pro osvojení si praktických dovedností žákem je v praktickém předmětu praxe zahrnuta část učiva odborných celků strojírenská technologie. Učivo je rozděleno do oddělených tematických celků.
V průběhu studia je dále realizována odborná praxe v minimálním rozsahu 15 hodin konzultačních za rok, a to tímto způsobem:
- v 1., 2. a 3. ročníku je zařazena praxe (5 hodin konzultačních za rok) v reálných pracovních podmínkách

Získané kompetence žák uplatní při tvorbě a obhajobě praktické maturitní zkoušky.
Výuka ve škole je realizována v běžných i odborných učebnách. Je řízena rozvrhem, který je sestaven tak, aby respektoval specifika jednotlivých předmětů a metody výuky (spojování hodin) a umožnil profilaci žáků volbou seminářů.

Hodnocení dospělých žáků a diagnostika

Hodnocení výsledků vzdělávání žáků se řídí zákonem č. 561 (školský zákon). Konkrétní podmínky jsou stanoveny Zásadami pro hodnocení vzdělávání žáků (klasifikační řád), které jsou nedílnou součásti Školního řádu školy.
Konkretizace hlavních zásad hodnocení a klasifikace žáků v jednotlivých předmětech je součástí učebních plánů daných předmětů ve ŠVP.
Školní klasifikační řád a tyto hlavní zásady hodnocení žáků v jednotlivých předmětech jsou závazným rámcem pro vytvoření zcela konkrétních podmínek hodnocení a klasifikace žáků. Každý vyučující daného předmětu na začátku školního roku zapracuje do svého učebního plánu (schvaluje ředitel školy) podmínky klasifikace. Uvede, v jakém termínu a jakým způsobem bude hodnotit např. ročníkové práce, projekty, laboratorní práce, prezentační práce, atd. Upřesní způsoby hodnocení klíčových kompetencí a činností souvisejících s realizací průřezových témat. Bude-li vyučující při klasifikaci užívat jiného hodnocení než známkou, zapracuje toto rovněž do podmínek hodnocení žáků. S těmito podmínkami budou dospělí žáci na začátku školního roku prokazatelně seznámeni.
Důraz je kladen na to, aby podmínky byly motivační, v co největší míře obsahovaly možnosti sebehodnocení a sebeposuzování, kolektivního hodnocení, individuálního přístupu, aby podporovaly talentové žáky.
Pro zajištění objektivizace hodnocení budou prověřeny znalosti žáků srovnávacími testy.

Způsob ukončení vzdělávání a potvrzení dosaženého vzdělání

Vzdělávání je ukončeno maturitní zkouškou. Dokladem o dosažení středního vzdělání je vysvědčení o maturitní zkoušce. Obsah a organizace maturitní zkoušky se řídí školským zákonem a vyhláškou o ukončování studia v platných zněních.
Vzhledem k ne zcela jasné situaci v přípravě tzv. „státní maturity“, tj. k obsahu společné části maturitní zkoušky a k jejímu průběhu, stanovuje ředitel školy pro tuto základní verzi ŠVP následující pravidla pro průběh maturitní zkoušky:

1) Společná část maturitní zkoušky se řídí platnými předpisy a právními normami MŠMT. V případě 3. povinné zkoušky ředitel školy volbu neomezuje. Žák má na výběr matematiku, občanský a společenskovědní základ a informatiku, vždy v základní a vyšší verzi.

2) Profilová část se skládá ze tří povinných zkoušek, a to:
I) blok předmětů stavba a provoz strojů
II) blok předmětů strojírenská technologie
II) praktická zkouška s obhajobou z bloku odborných předmětů
Nepovinnou profilovou zkoušku je možno vybírat z nabídky: blok ekonomika a základy podnikání nebo blok základy elektrotechniky a automatizace.

Podrobnosti budou stanoveny prováděcími směrnicemi ředitele školy tak, aby s nimi byli žáci seznámeni nejpozději při zahájení studia posledního ročníku.
Podle ŠVP budou žáci skládat maturitní zkoušku nejdříve v roce 2014. Do té doby má škola dostatek prostoru pro to, aby na základě zkušeností z jiných škol připravila průběh maturitní zkoušky do všech podrobností.

 

Profil absolventa

Popis uplatnění absolventa v praxi

Absolventi naleznou uplatnění ve strojírenských firmách a provozech v povolání strojírenský technik, a to zejména v jeho typových pozicích provozního charakteru, tj. strojírenský technik mistr nebo strojírenský technik dispečer. Mohou se také v uvedeném povolání uplatnit v příbuzných typových pozicích, např. strojírenský technik technolog, strojírenský technik technické kontroly, zkušební technik, servisní technik, popř. v dalších povoláních a typových pozicích ve strojírenství. Uplatnění mohou nalézt i ve strojírenských povoláních s převahou manuálních činností jako vedoucí pracovních čet a kolektivů.

Očekávané kompetence – úvodní charakteristika

Absolvent je v průběhu přípravy veden k tomu, aby si byl vědom vzájemného vztahu svobody a odpovědnosti i rovnosti svobod a práv každého občana, chápal principy demokratické společnosti a uplatňoval je ve svém životě. Preferuje tolerantní postoje k názorům a hodnotám jiných lidí. Uvědomuje si svou národní příslušnost a svá lidská práva, je ochoten respektovat také práva druhých, uznávat tedy i rovnost a práva jiných národů, etnických skupin a ras. Cítí sounáležitost se svou vlastí a odpovědnost za ni.
Absolvent si je vědom významu aktivní účasti své i ostatních členů společnosti na utváření společenského života a kulturního a přírodního prostředí v regionálním i celosvětovém měřítku. Absolvent je veden k tvořivé činorodosti, spolupráci i zdravé soutěživosti, ale i k samostatnosti a odpovědnosti v jednání i v pracovní činnosti. Je si vědom, že tyto vlastnosti jsou důležité jak pro jeho vlastní prospěch a rozvoj, tak i pro rozvoj celé společnosti. Chápe proto význam a nutnost celkového osobnostního rozvoje a profesní připravenosti. Je vybaven dovednostmi pro poznání a regulaci vlastní osobnosti a pro soukromý a pracovní styk s lidmi.
Je si vědom toho, jaký význam má pro něj dosažené vzdělání. Uvědomuje si, že s postupem vědeckotechnického rozvoje a jeho dopadů ve světě stále vzrůstají nároky na kvalifikovanou pracovní činnost i na inovace pracovních dovedností. Je ochoten a schopen se adaptovat na změny trhu práce a kvalifikací. Uvědomuje si vliv přírodního prostředí i vliv rozvoje vědy a techniky na život lidí a naopak. Rozhoduje se a jedná ve svém soukromí i v práci tak, aby chránil přírodu a kulturní památky.
Dovede využívat poznatků z historie pro lepší pochopení současnosti. Klade si v  životě filozofické otázky a hledá na ně odpovědi. Respektuje zásady humanity a je připraven pro aktivní občanský život.
V ústním i písemném jazykovém projevu dodržuje jazykové normy, výstižně a logicky správně se vyjadřuje. V cizím jazyce rozumí rozhovorům o věcech denního života, dokáže reagovat v rozsahu aktivně osvojených jazykových prostředků v běžných životních situacích a tématech. Dovede získat v cizím jazyce jednoduchou informaci, sdělit podstatné myšlenky z běžného vyslechnutého nebo přečteného textu, v jednoduchých větách hovořit o známé tematice. Ovládá v cizím jazyce nejzákladnější odbornou terminologii oboru.
Je veden k pozitivnímu vztahu k umění a kultuře. Má vypěstován návyk číst krásnou literaturu, časopisy, populárně naučná díla podle svého zájmu, sledovat sdělovací prostředky a navštěvovat kulturní zařízení (divadla, koncerty, výstavy...). Chápe základní rozdíl mezi umělecky hodnotným dílem a brakem.

Absolvent rozumí základním matematickým pojmům a vztahům mezi nimi, umí vyhledávat, hodnotit a třídit matematické informace a dokáže používat získané matematické poznatky při řešení problémů a úkolů v běžných životních i profesních situacích.

Je schopen aplikovat získané přírodovědné poznatky v občanském životě i ve své odborné práci, zná využití běžných látek v průmyslu, zemědělství, v domácnosti atp., ví o jejich vlivu na člověka, jeho zdraví i na životní prostředí.

Ve své profesní oblasti dovede identifikovat a analyzovat problémy, zvažovat možnosti jejich řešení, vybírat a navrhovat řešení optimální v daném kontextu, stanovovat efektivní postupy při realizaci řešení a dodržovat je.

Dovede pracovat s osobním počítačem. Dovede využívat informačních zdrojů v pracovním i mimopracovním životě.

Má vytvořeny základní předpoklady pro případné uplatnění v živnostenském podnikání jak z hlediska profesních dovedností, tak z hlediska chápání potřeby aktivního přístupu k nalézání profesního uplatnění i nutnosti zdravého rizika k prosazení svých záměrů. Orientuje se i v základních ekonomických otázkách této problematiky.

Absolvent je středoškolsky vzdělaný člověk se vzděláním všeobecným i odborným. Po nástupní praxi a odpovídající době zapracování je připraven pro výkon středních technicko-hospodářských funkcí a pro výkon náročných dělnických činností v oblasti strojírenské výroby. Může zastávat různé funkce technologického, konstrukčního a provozního charakteru, případně provádět podnikatelskou praxi.

Z těchto důvodů musí získat absolvent široký odborný profil s nezbytným všeobecným vzděláním, být dostatečně adaptabilní i v příbuzných oborech, logicky myslící, schopen aplikovat získané vědomosti a návyky při řešení konkrétních problémů, schopen samostatné práce i práce v týmu. 

Musí mít trvalý zájem o sledování vývoje svého oboru, soustavně se sebevzdělávat, studovat odbornou literaturu i jazyky. Absolvent musí ovládat i vybrané manuální zručnosti a dovednosti. Musí být schopen jednat cílevědomě a na odpovídající úrovni. Jednat rozvážně a rozhodně v souladu s právními normami společnosti a zásadami vlastenectví, humanismu a demokracie.

Absolvent studijního oboru provozní technika může získat i vysokoškolské vzdělání, ve strojírenských oborech, případně v příbuzných oborech.

 

Konkretizovaný učební plán

 

Název ŠVP: Provozní technika

Kód a název oboru vzdělání: 23 – 43 – L / 56 PROVOZNÍ TECHNIKA

Délka a forma studia: tříleté dálkové studium

Stupeň vzdělání: střední vzdělání s maturitní zkouškou

Datumplatnosti ŠVP: od 1. září 2011

 

 

 

Kategorie a názvy vyučovacích předmětů	Zkratka	Počet konzultačních hodin v ročníku			celkem
		1.	2.	3.
Všeobecně vzdělávací předměty		105	115	120	340
Českýjazyk a literatura	CJL	20	20	30	70
Cizí jazyk	CIJ	20	20	30	70
Dějepis	DEJ	10	10	-	25
Občanskánauka	OBN	15	10	-	20
Matematika	MAT	25	25	20	70
Fyzika	FYZ	15	10	10	35
Ekonomika	EKO	-	10	20	30
Základy podnikání	ZAP	-	10	10	20
Předměty specializace		105	90	95	290
Mechanika	MEC	10	10	20	40
Konstrukční cvičení	KOC	10	10	10	30
Strojírenská technologie	STT	30	20	20	70
Základy elektrotechniky a automatizace	ZEA	20	15	10	45
Stavba a provoz strojů	SPS	20	20	20	60
Počítačové konstruování	CAD	10	10	10	30
Praxe	PRA	5	5	5	15
Celkem:		210	205	215	630

 

 

3.2.3 Poznámky k učebnímu plánu

 

− Názvy předmětů jsou pracovní, mohou doznat změny.

 

− Předměty český jazyk a literatura a estetické vzdělávání je sloučen v jeden předmět při zachování obsahu a proporce hodin.

 

− Ve výuce cizího jazyka pokračuje obvykle žák ve studiu cizího jazyka, kterému se učil na základní škole (ANJ, NEJ).

 

− Výuka cizích jazyků probíhá ve skupinách.

 

– Předmět informační a komunikační technologie není zařazen jako samostatný předmět, ale je součástí výuky více předmětů. Na PC probíhá například výuka některých kapitol matematiky, ekonomiky, základů podnikání atd.

 

− Předmět praxe probíhá odlišně od denního studia:

V 1.-3. ročníku se žáci účastní po dobu 5 vyučovacích hodin v jednom dni praxe v některém s partnerských podniků školy